Má kamarádka, kolegyně mé maminky ze zaměstnání, bydlela dlouhá léta ve vlastním panelovém bytě a zdědila po své mamince starou dřevěnou chatu na rekreačním pozemku. Jednoho dne jsem jí po mnoha letech, co jsme se neviděli, navštívil a zíral jako opařený. Na místě bývalé malé chajdy vyrostla luxusní rezidence s francouzským oknem a terasou. Podotýkám, že jde o krásné místo v přírodě a uvnitř domu jsem si připadal jako král. Kdyby mi ten dům ta žena nabídla k bydlení, šel bych si rychle sbalit věci.
A teď si představte, že se někdo octne v podobné situaci. Bude bydlet v pronajatém bytě a mít zároveň k dispozici rekreační pozemek s chatou za městem. Kdybych to byl já, ukončil bych co nejdříve pronájem, za který platím měsíčně nehoráznou sumu v desítkách tisíc korun, a raději bych si vzal hypotéku bez registru a nechal postavit na tomto pozemku rodinný dům. Už žádné nájemní bydlení, ale vlastní střecha nad hlavou za městem, v krásném prostředí, kde je ticho a klid a kde vás nezastihne žádný městský stres a shon.
Rozhodování o tom, zda raději platit hypotéku, anebo hradit nájemné, je dnes poměrně dobře usnadněno výší nájemného v pronajímaných objektech. To totiž bývá srovnatelné s částkou měsíčních hypotečních splátek. Já bych raději splácel hypotéku, než bydlel v pronajatém bytě, protože bych věděl, že hypotékou splácím vlastní bydlení, zatímco v pronajatém bytě jste jen v nájemním vztahu, rozhoduje o vás sice nepřímo, ale rozhoduje, váš pronajímatel. Může jej kdykoli napadnout dát vám výpověď a rázem jste ve stresu a musíte si hledat nové bydlení, řešit stěhování, které také není zadarmo, a měnit své zvyklosti, případně dokonce ztratit přátele, s nimiž jste u bývalého pronájmu v kontaktu. Nebo dokonce kvůli tomu musíte měnit zaměstnání. A čím je člověk starší, tím náročnější je každá taková změna střechy nad hlavou.